Ať už je to návštěva doktora, pošty nebo úřadu, na jednom se určitě shodneme – všichni to chceme mít co nejrychleji za sebou.

Mít vše co nejrychleji za sebou znamená být první na řadě. Být první na řadě mnohdy znamená být první v místnosti ihned po jejím otevření. A jelikož bývá zvykem pracovat od rána, pak být první v místnosti po jejím otevření znamená časně vstávat. A teď ruku na srdce – kolikrát se vám podařilo být na daném místě opravdu první na řadě?

Odpovím za vás – málokdy. A zkusili jste si někdy položit otázku, proč tomu tak je?

Problémem je, že tímto pravidlem se, bohužel, řídíme téměř všichni. Je to zažité pravidlo, kterým se nevědomky řídíme všichni a jen málokdo se nad tím vším zamyslí.

Zkuste tedy být tak trochu rebel – musíte-li nutně jít na úřad nebo k doktorovi, pořádně se vyspěte a zapomeňte na časné ranní vstávání (mimo to spánek je zdravý). Nebuďte první, zkuste být mezi posledními. Funguje to a já vám zaručuji, že na úřadě nebo u doktora budete čekat jen minimální dobu a to pouze, než si vás všimne sestra, nebo než vás zavolá vyvolávací zařízení.

Všichni ti, kteří potřebovali být první na řadě už si dávno své dvě hodiny v čekárně odbyli a jen málo kdo přichází opravdu na poslední chvíli. Jen dbejte na to, že mnoho veřejných institucí a doktorů přijímá posledního „návštěvníka“ určitou dobu před zavírací dobou. Raději si proto tuto lhůtu předem zjistěte, aby se vám nestalo, že přijdete až příliš pozdě. Ideální čas návštěvy, který jsem za dlouhá léta vypozoroval, je zhruba hodinu až hodinu a půl před zavírací dobou.